Prostituce versus sexuální otroctví

Prostituce je dnes běžnou a nedílnou součástí životů lidí všech kontinentů. Prodej vlastního těla je pro mnohé ženy práce fyzicky snazší, pohodlnější a výnosnější, někdy dokonce i důstojnější než podstatně namáhavější otročení například v továrnách. Přesto, že není prostituce legalizována, naopak je stíhána jako společensky nebezpečný příživnický způsob života nebo jako bezpracovní opatřování existenčních prostředků (od roku 1957), očividně se s tím moc lidí netrápí. Proč?

Prostituce sahá opravdu až k počátkům lidské existence. Egypt je jednou z prvních kultur, kde nikdo nemá byť jen snahu bující prostituci tajit. Starověké Řecko bylo proslulé striktním oddělením žen a mužů, což se nutně muselo projevit v jiné, ne zcela společensky přijatelné rovině. Bujaré slavnosti na počest bohů provázené nevázaným veselím a divokými orgiemi nejsou rozhodně pojmem neznámým. Již v 6.století př.n.l. se významný athénský politik a básník snažil rozmáhající se neřád načančat a ospravedlnit: založení prvního bordelu v Athénách mělo být ochranou počestných žen a také bojem proti homosexualitě.
Kultura a zvyky nebyly tím jediným, co Římané převzali od Řeků. Prostituce tady však byla organizována a lehké dívky byly kontrolovány zvláštními úředníky (edily). Zřízení tzv.ženských domů bylo výhodnější nejen z hlediska lékařské kontroly žen, daně odváděné prostitutkami také značnou měrou přispívaly do městské pokladny. Ze Starověkého Říma známe i mužskou prostituci, která společně s ženskou po nástupu křesťanství na nějakou dobu zažívá období temna. Mnoho dívek odchází do kláštěrů, aby je zanedlouho nahradily jiné.
Postavení ženy ve středověku bylo opravdu mizerné. Jediné kurtizány se osvobozují ze své domácké existence, učí se číst, psát, hrát na hudební nástroje, pohybují se ve skutečném světě a často dosahují značného bohatství a postavení: jsou zpodobňovány na slavných obrazech, zmiňovány v básních a navždy tak zapsány do historie.
Prostituce v podobě, v jaké ji známe dnes se však začíná rozvíjet až na přelomu 18. a 19.století. Anglie propadá deflorační mánii, velmi oblíbenou specialitou jsou mladé panny, v Benátkách se zvyšuje poptávka po jeptiškách, kláštery plní funkci domů rozkoše. V Rakousku-Uhersku však panují jiné mravy: Marie Terezie, velmi tvrdá a přísná panovnice, krutě trestá všechny neřesti, prostitutky se musí ukrývat, na jejich místa nastupují "ochotné pokojské".
První do očí bijící náznaky sexuálního otroctví můžeme vysledovat v Berlíně: mravnostní komise slídí všude, dívky se ukrývají do počestných hostinců a již od samotného počátku své "kariéry" se stávají dlužnicemi, a tedy otrokyněmi majitele. V Rusku byla "počestná" prostitutka velmi nákladná, přednost byla dávána venkovským nevolnicím - další náznaky otroctví.
Paříž je, co se týče prostituce, kapitola sama pro sebe. Je centrem prodejné lásky, působištěm mužů s mnoha milostnými dobrodružstvími (Casanova, Richelieu, maršál Rohan), veřejné domy jsou vkusně zařízená místa s luxusním vybavením (křeslo pro upejpavé dámy, dívka v něm byla uvězněna a dána všanc pánovi). V souvislosti s prostitucí v Paříži se rozmáhá i korupce a úplatkářství: majitelky domů lásky si danou částkou zajišťují dobré vztahy s policií. Pařížské prostitutky sehrály velkou roli v revolučním hnutím na přelomu 18.a 19.století: Protestovaly proti krutému pronásledování a zakázání živnosti a také proti přepychu vyšších vrstev na úkor chudých.
S nástupem průmyslu v Evropě 19. století se stírají rozdíly mezi jednotlivými vrstvami. Prostitutky již nejsou záležitostí pouze bohatých šlechticů, jsou k dispozici i obyčejnému měšťákovi. V samotném styku lehké dívky a zákazníka se upouští od doprovodného programu ve společnosti dámy (večeře, sklenička, procházka po parku) a za pevnou cenu se přechází rovnou k věci. Nastupuje prostituce, jakou známe dnes.
Za doby první světové války se prodejné ženy prosazují jako špionky, ve dvacátých letech však přichází doba tzv. abolicionismu: veřejné domy jsou hromadně zavírány a rušeny (velká vlna zvláště v Německu), což v žádném případě nevede k zániku prostituce, která se pouze přesouvá do tajných hodinových hotelů a na ulici. Počet prostituujících dívek se zvyšuje a na již tak hodně nemocnou společnost se valí vlna pohlavních chorob (zvláště syfilis), na něž umírá obrovské množství lidí. Syfilis jsme se naučili léčit, proti AIDS, které nastupuje o něco později, dosud neumíme bojovat.

Pohlavní choroby a mravní zkaženost společnosti však nejsou jedinými problémy, které prostituci doprovázely, doprovází a nejspíš doprovázet budou. Velmi významnou záležitostí je i sexuální otroctví. Jak již bylo naznačeno, nejde o věc ani zdaleka novou. Starověké harémy nahradily ve středověku počestné hostince a jejich velmi zištní majitelé, kterým mladá vystrašená dávka velmi vítanou ekonomickou podporou. Rusko 19. století je jedním z dalších příkladů.
Na scénu postupem času přichází pasák, který nahrazuje kuplířku. Dívku nejen chrání před drzými zákazníky, zajišťuje také, aby byla po zásluze odměněna, často se nezkušená žena stane jeho otrokyní. Sexuální otroctví je v poslední době zmiňováno hlavně v souvislosti s chudými asijskými a africkými zeměmi. Rodiny žijí v otřesných podmínkách pod hranicí chudoby, děti, kterých bývá opravdu hodně (neexistuje téměř žádná osvěta), jsou podvyživené a špinavé. Proto když se naskytne výhodná nabídka, jsou mnozí rodiče ochotni zbavit se jednoho hladového krku ve prospěch ostatních a za několik dolarů dítě prodávají, dost často s dobrým úmyslem. Pod záminkou zprostředkování pracovních příležitostí jsou i velmi malé děti odvedeny od svých matek a prodány do bordelů, kde často velmi brzy umírají.
Předpokládá se, že v jižním Súdánu a Ugandě vězní povstalci z Armády božího odporu více než 6000 dětí, které využívají jako sexuální otroky. V Ghaně jsou děvčata věnována kněžím, aby vykoupila hříchy svých rodičů. Jsou obětí tzv.trokosi. Trokosi je součást tradičního náboženství jak v Ghaně, tak i v Togu, Beninu a JV Nigérii, kde kněz je chápán jako zprostředkovatel mezi lidmi a bohem a mladé dívky (kterým často není více než 6 let) mají tento vztah zpečetit a jsou sexuálně zneužívány. V Somálsku, Burundi, Sierra Leone a Libérii, v zemích krvavých válečných konfliktů způsobujících úpadek ekonomiky, žijí miliony lidí pod hranicí chudoby. Děti jsou posílány na ulici, aby vydělaly peníze. Stejně tak se sirotci, kteří v nesmyslné válce ztratili své rodiče, snaží pomocí prostituce přežít. V Zambii s asi šesti miliony obyvatel prostituuje podle odhadů asi 700 000 mladistvých. V subsaharské Africe působí tzv. "sugar daddies" (sladcí taťkové), muži ve středním věku, kteří si pomocí peněz, jimiž hradí školní poplatky, knihy a ošacení, obstarávají děvčata pro své "potřeby".

A ještě několik poznatků a čísel ohledně prostituce především v Evropě a Americe. Proč se dívky uchylují k prostituci? Existuje tzv. Lombrosova teorie, která tvrdí, že prostitutky jsou ženy slabomyslné a degenerované, je to však teorie z dřívější doby a dnes se na ni není možné v žádném případě odvolávat. Mnohem pravděpodobnějším důvodem jsou politické a ekonomické důvody - chudoba, bída, nezaměstnanost, neschopnost najít práci (tento poznatek dokazují výzkumy růstu prostituce, která se prudce zvyšuje ve válce a následujícím období ekonomické krize a úpadku). Doktor Bizard prováděl výzkum sta prostitutek a zjistil: často dívky odchází z domu se svým prvním milovníkem (spolupracovník, dětský kamarád, student, voják), který ji zanedlouho opouští a zanechá ji osamocenou ve světě, kde se o sebe nedovede sama postarat, nebo ji naopak dovádí k prostituci, ze které má on sám užitek. Mnoho žen vstupuje do prostituce jako do dočasného řešení situace, mnoho žen si půjčí peníze od pasáků, kterým jsou potom zavázány , mnoho z nich je napáleno nabídkou práce a snadného výdělku. Výzkumu Parent-Duchateleta v roce 1857 se podrobilo 5000 prostitutek: 1441 bylo postiženo bídou, 1425 svedeno, oklamáno a opuštěno, 1225 opuštěno a ponecháno bez podpory rodičů. Studie L.Faivra z roku 1931 uvádí následující skutečnosti: bylo zkoumáno 510 prostitutek, z toho 284 žije samo, 132 s kamarádem, 94 se ženou (většinou v lesbickém vztahu). Statistika uvádí: po pěti letech práce má 75% prostitutek syfilis, 25% kapavku, jedna z dvaceti dívek má tuberkulózu, 60% je závislých na alkoholu nebo drogách, 40% zemře před dosažením čtyřicátého roku života, mnohé z nich otěhotní, přesto však pracují dál.

Prostituce je v současné době velkým problémem. Vedou se rozsáhlé diskuse ohledně uznání prostituce jako legálního zaměstnání, což by velmi posílilo státní kasu o daně, které jí nyní nehorázným způsobem unikají. Vyvstává před námi otázka: je legalizace posledním smrtelným zachroptěním lidské mravnosti v posledním tažení nebo naopak jen přirozený a nevyhnutelný krok k moderní budoucnosti? Měli bychom raději řešit problém děvčat z české E 55, nebo se poohlédnout někam, kde šestileté holčičky rozhodně "nešlapou" z nedostatku ostýchavosti?