Paříž mýma očima aneb kde je ta atmosféra?
...po prostudování mapy jsme zjistili, že k Ajfelovce je to asi jen 15 minut chůze!!! Ihned vyrážíme. Je asi deset večer a na ulicích potkáváme jen pár snědých chlapíků. Jdeme už asi půl hodiny a Ajfelovka nikde. Konzultujeme s mapou. Kupodivu tam není ani ta ulice, na které jsme. ani ostatní, po kterých jsme šli. Následovalo dvouhodinové putování noční perifrerií Paříže. Neosvědčily se ani snahy o komunikaci s domorodci. Na otázky: "Dů jů spík ingliš? Šprechen Zí dojč? nebo Gavaritě pa rusky? se nám dostávalo místo odpovědí pouze kroucení hlavou.

Vánoce-byznys doby
Tak jsou tady zase. Vánoce, svátek narození Ježíše Krista, pro mnohé z nás však spíše dny shonu, nervozity a napětí z vánočních úklidů, nakupování dárků, shánění kapra. Typickými jsou obrovské komplexy obchodních domů ohýnající se pod tíhou kýčovitých blikajících světýlek a umělých rádobystromečků. Vánoce dávno ztratily svou tradici jak pro dospělé, tak pro děti, jimž se dnes člověk nezavděčí jen tak něčím, staly se gigantickým byznysem, kolotočem milionů.
Kde jsou hranice našich peněženek a kde cílová páska naší ctižádosti? Co padne první, nabídka nebo poptávka?

Prostituce versus sexuální otroctví
Za doby první světové války se prodejné ženy prosazují jako špionky, ve dvacátých letech však přichází doba tzv.abolicionismu: veřejné domy jsou hromadně zavírány a rušeny (velká vlna zvláště v Německu), což v žádném případě nevede k zániku prostituce, která se pouze přesouvá do tajných hodinových hotelů a na ulici. Počet prostituujících dívek se zvyšuje a na již tak hodně nemocnou společnost se valí vlna pohlavních chorob (zvláště syfilis), na něž umírá obrovské množství lidí. Syfilis jsme se naučili léčit, proti AIDS dosud neumíme bojovat.

Alang (1.část)
Ještě na začátku 70.let byl shipbraking (rozebírání lodí) vysoce mechanizovaný proces prováděný v loděnicích ve Velké Británii, na Thai-wanu, v Mexiku, Španělsku a Brazílii. Ve vyspělých zemích se však zvýšili požadavky na životní prostředí, zdraví a bezpečnost. Tak se tato činnost přesunula do nejchudších zemí Asie. Kvůli maximalizaci zisku posílají společnosti svoje lodě rozebrat do šrotových doků v Indii, Číně, Pákistánu, Bangladéši, Vietnamu a na Filipínách. Podle odhadů se dnes rozebíráním lodí živí nejméně 100 000 lidí.