Úvodník

Tak jsme tam. Navzdory značným nedostatkům v informační kampani se k referendu o vstupu do Evropské unie dostavil nad očekávání značný počet voličů. Přesto, že třetina občanů ještě čtyřiadvacet hodin před osudným 13.červencem neměla ani zdání, že nedostane hlasovací lístky přímo do schránky (vyplývá z výzkumu agentury STEM), rozhodlo přes 77% právoplatných voličů z 55%, kteří se k volbám dostavili, že je správné

vyměnit od 1.května 2004 část naší národní suverenity za právo spolurozhodovat o Evropě a těšit se z výhod (pouze výhod?) nového federativního uspořádání starého kontinentu.

Přesto, že se všechny skupiny obyvatelstva (voliči všech stran až na stoupence KSČM, všechny věkové skupiny, lidé všech povolání) rozhodly nápadně stejně, naše starosti nově přistupující země (v roce 2003 uplynulo sedm let od podání žádosti o vstupu do EU a pět let od zahájení přístupových jednání) ani zdaleka nekončí. Aby mohla ČR vstoupit první květnový den příštího roku do společenství, musí prokázat, že plní podmínky, ke kterým se zavázala v přístupové smlouvě. Čeká nás také okamžité uvádění do systému, souběžně bude probíhat příprava právního systému a úředního aparátu. Nutné je také ještě vymezit postoj naší země k otázkám týkajícím se Unie: k evropské ústavě (na návrhu první společné evropské ústavy se shodli poslanci a zástupci vlád 25 zemí v pátek 13.6.2003), evropské obraně a zahraniční politice a také k zavádění společené měny -eura -, s čímž může mít ČR překvapivě největší problémy (k přechodu na euro však pravděpodobně nedojde před rokem 2010).

Je nutné si uvědomit, že do EU vstupujeme jako chudý příbuzný. Naše výchozí podmínky jsou v konfrontaci s Německem zhruba srovnatelné s Irskem v době jeho přistoupení v roce 1973. Na Velkou Británii mělo tehdy Irsko ztrátu zhruba 50% HDP, během třiceti let ji však dohnalo a dnes dokonce předčilo průměrnou úroveň Unie. Naše "dohánění" přitom může trvat i několik desítek let. Vliv našeho členství však bude okamžitý: půjde hlavně o zrušení celních kontrol a cel na hranicích, což povede ke zlevnění např.elektrických spotřebičů a tzv.bílého zboží. Z dlouhodobějšího hlediska je potom důležitý pozitivní vliv na českou legislativu, podpora vzdělávání a svobodné výměny elit.

A jak se referendum, informační kampaně a samotná jednání o vstupu České republiky do EU dotklo našich čelních politiků? Vladimír Špidla, jenž pojal jednání za úkol své vlády a osobní propagaci za součást nedávného referenda, rozhodně vydělal. Trochu jinak je to se současným prezidentem republiky, Václavem Klausem. Kromě toho, že odmítl prozradit svoje rozhodnutí (oznámil pouze, že se rozhodl správně), což vyvolalo značné pochybnosti, stal se také prvním státníkem, který propagační kampaň nevyužil k vyzdvihování kladů EU a členství naší republiky v Unii, ale pouze k výzvě o co největší účast v referendu. Značnou nespokojenost a kritiku vyvolalo také jeho pozdní poreferendové vystoupení na veřejnosti. Místo toho, aby komentoval výsledky právě proběhnuvšího plebiscitu, trávil sobotu na své chalupě na Vysočině a promluvil až v nedělních večerních událostech.

Zda byla naše volba správná, ukáže až budoucnost. Nyní je třeba si uvědomit, že se stáváme součástí společenství evropských států a že tato příležitost nepřichází každý den.

Svaťa