Moje úvodní řeč

Chtěla jsem vydávat časopis. Zjistila jsem, že na to nemám technické vybavení, znalosti, ty správné kontakty...zkrátka že to nepůjde.
Fajn. Rozhodla jsem se pro webovou stránku. Tu mají všichni, to snad zvládnu. Práce sice nejde moc od ruky, kompjůtr ne a ne poslechnout, ale přece jen to zvládám. Pomalu, ale jistě, stejně jako Boží mlýny. Konečně hotovo. Pohled na konečné dílo: hmmm, na to že to dělám poprvé ( a velmi pravděpodobně také naposledy ), to docela ujde. Pár obrázků, pár informací, grafika nic moc, ale apoň je to všechno jakš takš sladěno.
Druhý pohled na konečné dílo, v hlavě se začínají rodit pochybnosti a hlodají a hlodají. Zajímá to vůbec někoho? Vždyť jsou to převážně moje osobní pocity, spíš takový soukromý deníček, který právě hodlám pustit do oběhu. Netrvá dlouho a dostává se mi (opět vnitřní) odpovědi: škodolibý a posměvačný hlas křičí z plných plic: Nezajímá, nezajímá, nezajímá!!!
A co z toho? Vlastně je to fakt: kamarád přidal do té obrovské pavoučí sítě české stránky o dadaismu-PRVNÍ české stránky o dadaismu. Můj známý-počítačový expert-vymyslel nový složitý program na bůhvíco-PRVNÍ nový složitý program na bůhvíco. Oba byli přijati s nadšením, jejich stránky navštěvují desítky lidí denně. Oba vytvořili obrovské dílo...takovou...takovou velkou přehradu plnou vody. A co já? Já teď na tu síť sítí posílám něco, co už tam nejen že dávno je, čeho už je tam dokonce přebytek. Do té obrovské přehrady praskající ve švech mám právo přidat pouze kapičku.
Ale tohle já jsem přece nechtěla! Když už se snažit, když už něco dělat tak proto, aby to bylo k něčemu, aby to pro někoho bylo v něčem přínosné, prostě užitečné! Přemýšlím, z hlavy se mi kouří a pak...rozsvítí se malé světýlko a já si říkám: vždyť je to tak jednoduché, proč tě to nenapadlo dřív? Rozhodla jsem se tímto svým miniprojektem, nad kterým jsem strávila opravdu maximoc času, dát šanci všem začínajícím, končícím či rádobypisálkům, fotografům, reportérům, zpravodajům, či bůhvíjak se tomu všemu ještě říká. Rozhodla jsem se dát šanci všem, kteří se nemíní spokojit se svou osobní ministránečkou, kterou za rok navštíví pár znuděných surfařů.
Proč? Proč mě napadlo zrovna tohle? Když jsem se podívala na své monotematické článečky, uvědomila jsem si, že tady si přijde na své jenom opravdu nenáročný človíček se zájmem o to stejné, jako já: o přírodu, cestování a lidskou společnost. Když jsem znovu obrátila pozornost ke grafické úpravě, zjistila jsem, že těch pár barevných čar a obrázků není schopno udržet něčí pozornost víc než pár minut. Tak tedy: nadechnout se a do toho. Tímto Vás prosím o pomoc. Vy, kteří jste náhodou zabloudili do těch vzdálených končin podobných stránek a které to, co tady žbleptám už hodnou dobu alespoň trochu zaujalo, Vy, kteří chcete psát, fotografovat, upozorňovat, poučovat, Vy všichni...ozvěte se!!!
S otevřenou náručí přijímám všechny Vaše ohlasy, kritiky, pochvaly, prostě jakékoli Vaše slovo, ze kterého pochopím, že jste tady pobyli alespoň pár minut. S otevřenou náručí a dobrým pocitem "Jó, tys dokázala dát pár lidiček dohromady, povedlo se ti to!" přijímám všechny nabídky pomoci v podobě článečků, reportáží, ohlasů, recenzí na jakékoli téma, pomoc s grafikou, formou..., a to na emailové adrese:
imodraplaneta@seznam.cz. Poslední výzva nakonec: zkusme to!!! Zkusme společně vybudovat slušný internetový magazín, zkusme to už pro ten super pocit z dobře vykonané práce.

Vaše (zatím jediná!)reportérka
Svaťa Čoupková

Zpět