Moje úvodní řeč
Chtěla jsem vydávat časopis.
Zjistila jsem, že na to nemám technické vybavení, znalosti,
ty správné kontakty...zkrátka že to nepůjde.
Fajn. Rozhodla jsem se pro webovou stránku. Tu mají všichni,
to snad zvládnu. Práce sice nejde moc od ruky, kompjůtr ne a
ne poslechnout, ale přece jen to zvládám. Pomalu, ale jistě,
stejně jako Boží mlýny. Konečně hotovo. Pohled na konečné
dílo: hmmm, na to že to dělám poprvé ( a velmi
pravděpodobně také naposledy ), to docela ujde. Pár
obrázků, pár informací, grafika nic moc, ale apoň je to
všechno jakš takš sladěno.
Druhý pohled na konečné dílo, v hlavě se začínají rodit
pochybnosti a hlodají a hlodají. Zajímá to vůbec někoho?
Vždyť jsou to převážně moje osobní pocity, spíš takový
soukromý deníček, který právě hodlám pustit do oběhu.
Netrvá dlouho a dostává se mi (opět vnitřní) odpovědi:
škodolibý a posměvačný hlas křičí z plných plic:
Nezajímá, nezajímá, nezajímá!!!
A co z toho? Vlastně je to fakt: kamarád přidal do té
obrovské pavoučí sítě české stránky o dadaismu-PRVNÍ
české stránky o dadaismu. Můj známý-počítačový
expert-vymyslel nový složitý program na bůhvíco-PRVNÍ nový
složitý program na bůhvíco. Oba byli přijati s nadšením,
jejich stránky navštěvují desítky lidí denně. Oba
vytvořili obrovské dílo...takovou...takovou velkou přehradu
plnou vody. A co já? Já teď na tu síť sítí posílám
něco, co už tam nejen že dávno je, čeho už je tam dokonce
přebytek. Do té obrovské přehrady praskající ve švech mám
právo přidat pouze kapičku.
Ale tohle já jsem přece nechtěla! Když už se snažit, když
už něco dělat tak proto, aby to bylo k něčemu, aby to pro
někoho bylo v něčem přínosné, prostě užitečné!
Přemýšlím, z hlavy se mi kouří a pak...rozsvítí se malé
světýlko a já si říkám: vždyť je to tak jednoduché,
proč tě to nenapadlo dřív? Rozhodla jsem se tímto svým
miniprojektem, nad kterým jsem strávila opravdu maximoc času,
dát šanci všem začínajícím, končícím či
rádobypisálkům, fotografům, reportérům, zpravodajům, či
bůhvíjak se tomu všemu ještě říká. Rozhodla jsem se dát
šanci všem, kteří se nemíní spokojit se svou osobní
ministránečkou, kterou za rok navštíví pár znuděných
surfařů.
Proč? Proč mě napadlo zrovna tohle? Když jsem se podívala na
své monotematické článečky, uvědomila jsem si, že tady si
přijde na své jenom opravdu nenáročný človíček se zájmem
o to stejné, jako já: o přírodu, cestování a lidskou
společnost. Když jsem znovu obrátila pozornost ke grafické
úpravě, zjistila jsem, že těch pár barevných čar a
obrázků není schopno udržet něčí pozornost víc než pár
minut. Tak tedy: nadechnout se a do toho. Tímto Vás prosím o
pomoc. Vy, kteří jste náhodou zabloudili do těch vzdálených
končin podobných stránek a které to, co tady žbleptám už
hodnou dobu alespoň trochu zaujalo, Vy, kteří chcete psát,
fotografovat, upozorňovat, poučovat, Vy všichni...ozvěte
se!!!
S otevřenou náručí přijímám všechny Vaše ohlasy,
kritiky, pochvaly, prostě jakékoli Vaše slovo, ze kterého
pochopím, že jste tady pobyli alespoň pár minut. S otevřenou
náručí a dobrým pocitem "Jó, tys dokázala dát pár
lidiček dohromady, povedlo se ti to!" přijímám všechny
nabídky pomoci v podobě článečků, reportáží, ohlasů,
recenzí na jakékoli téma, pomoc s grafikou, formou..., a to na
emailové adrese: imodraplaneta@seznam.cz. Poslední výzva nakonec: zkusme to!!!
Zkusme společně vybudovat slušný internetový magazín,
zkusme to už pro ten super pocit z dobře vykonané práce.
Vaše (zatím
jediná!)reportérka
Svaťa Čoupková