Velmi zvláštní je, že pro
řadu afrických jazyků je slovo umění slovem naprosto
neznámým-umělecký význam přiřkli původně symbolům a
znázorněním mystického až evropští znalci. (Později, v
moderní tvorbě určené pro turistické účely se uplatňuje
také realistický význam, nejedná se o znázornění mystiky,
jde pouze o kopírování líbivých motivů.) Hodnota děl
přitom v minulosti spočívala (bez výjimky) v kultovním
smyslu. Jejich jediným úkolem bylo přesně vystihnout
vlastnosti a schopnosti jednotlivých náboženských a
magických postav, které ovlivňovaly ve velké míře život
každého člověka. Z tohoto důvodu u nich můžeme vysledovat
spoustu shodných typických znaků: jedním z nich je
například naprostá statika (i když výrazy jsou poměrně
hodně bohaté), dále pak souměrnost (většinou podle svislé
osy) a také velká pestrost barev, která dnes již není (až
na malé výjimky) vůbec znatelná (vinou sběratelů,
prodejců…). Významných motivů přitom bylo vícero: velmi
často se vyskytuje spodobnění osoby panovníka nebo vládce,
styl znázornění se liší kmen od kmene (je však možné
vysledovat určité spojitosti, kdy je jeden kmen ovlivněn
druhým), v rámci jednoho lidu je však velmi podobný (proto je
možné následné dělení jednotlivých kultur, apod.).
Obvyklé jsou sošky bohů a démonů, které bylo třeba
uctívat a obětovat jim, aby si lidé zajistili jejich přízeň
a neupadli v nemilost, což by mohlo mít katastrofální
následky. Znaky předkyň a předků jsou kupodivu velmi
jednotné: dobře vyvinuté druhotné pohlavní ústrojí, dost
často shodný postoj s rukama podpírajícíma břicho.
Nádherné dřevěné masky doplněné korálky, mušličkami
kauri, provázky, kůží a mnohdy i kovem nemohly chybět při
žádném rituálním obřadu: jejich propracování je velmi
různorodé, platí opět jistá stabilita v rámci kmene. Mezi
další patří např.:matka s dítětem, náčelník na koni
nebo rituální předměty (ozdobné lžíce, náčelnické
vyřezávané hole, bubínky potažené kůží…). 
Z historického hlediska můžeme africké umění rozdělit do tří etap (toto dělení je však nutné brát s rezervou, mnohdy se nepřihlíží ke stáří vlastního předmětu, bere se v potaz doba jeho nalezení, či koupě jednotlivými sběrateli, apod.) : 1. nejstarší období zhruba od poloviny 1.tisíciletí př.n.l. 2. období tzv. tradičního umění od roku 1850 do 1950 3. období působení afrických modernistů po roce 1950
Je jasné, že z nejstaršího období se nezachovalo příliš mnoho předmětů, které si dnes člověk pod pojmem africké umění představí. Z této doby jsou známy postavy, symboly a věci denní potřeby z trvanlivých materiálů (kost, kámen…) spojené s různými kulturami (nocká kultura-800př.n.l.-300n.l.,kultura Sao z okolí Čadského jezera-4.-12.stol.n.l., kultura Hausů ze severní Nigérie-9.stol.n.l.). Dřevěné figury a masky jsou záležitostí posledních několika desítek, maximálně stovek let (i soška vyrobená před 150 lety je považována za velmi starou, dřevo v tropických podmínkách rozhodně moc dlouho nevydrží).
Do druhé etapy vývoje se řadí velké množství jednotlivých kmenů, výběrem např. Čokveové z Kamerunu (sošky panovníků a vládců), zairští Kubové (typické je pro ně zobrazení sedícího vládce se zkříženýma nohama držícího symboly své světské moci-většinou meč-, před sebou na podstavečku má předmět vzniklý jeho přičiněním nebo za doby jeho panování), Pendové a Jakové taktéž ze Zairu (iniciační masky určené k zasvěcovacím obřadům dospívajících chlapců i dívek), Fangové a Ašira-Bapuna z Gabunu (sochy představující zemřelé předky), kongští Kuyuové, tzv.hadí lidé, Bakotové a Osjebové z Gabunu (dřevěné řezby připomínající hlavonožce, často pokryté mosazí, představující zemřelé předky) a mnozí další.
Moderní umění je spojeno s úpadkem koloniální správy a vznikem nových afrických států, dalo by se ale také říci, že je i velmi pohotovou reakcí na poptávku sběratelů a v poslední době také turistů jak z Evropy, tak ze Spojených států. První "výrobci" žádaných "artiklů" se objevují již v padesátých letech 20.století, vzniká spousta uměleckých škol (např. škola ve městě Brazzaville v Kongu, čtvrt Poto-Poto), pro mnohé kmeny se staly "tradice" výnosným zbožím (Makondové z Tanzanie a Mozambiku, Baulové, Jorubové, kmeny území Dan-Ngere z Libérie a Pobřeží slonoviny).
Dlouhodobé výstavy afrického umění je v současnosti možné shlédnout v Letohrádku královny Anny na Pražském hradě (od 7.června 2002) nebo také v brněnském pavilonu Anthropos (exponáty zapůjčilo Národní muzeum v Praze-Náprstkovo muzeum). Dárcem těchto sbírek je známý sběratel česko-německého původu Rainer Kreissl.
