Návrat do jeskyní

"Kdyby nás bylo víc, tak bych do toho šel." "Jo, jasan. Možná tak v létě a s peřinou po ruce, co?" "Ne, nedělej si srandu, já to myslím vážně. Lidi by to určitě zvládli, kdyby museli. Až se vyčerpají všechny suroviny, stejně k tomu dojde." "to je prostě absolutně nereálný, už to, že lidi ví, co je to spát v teple, jíst bez práce a využívat takových vymožeností jako televize a rádio, už proto to nejde."

Znamená žít smířit se s tím, co máme, nebo jenom překonat momentální nepřízeň podmínek do doby, než přijdou lepší? Není přirozeností člověka dělat si všechno jednodušší? Proč byl "Homo habilis" nazván "člověkem zručným"? Snad proto, že už ho "nebavilo" ukusovat syrové maso a vyrobil si primitivní nožík? Už od samých počátků tvora nazvaného člověk můžeme vypozorovat tendence pokroku: pokroku v pravém slova smyslu, počínaje snahou ukrýt se před deštěm, konče dnešními ekologickými tendencemi. Co z toho plyne?

"Nikdo s ti dneska dobrovolně nevrátí do jeskyně jenom proto, že je to ekologicky správnější a nezávadnější. A jestli se najde pár takových bláznů jako ty, s prvním mrazíkem a zakručením v břiše pomažete zpátky domů." "A co to uskutečnit postupně? Postupně se vzdát jednotlivých vymožeností. Nechat si na začátek k dispozici třeba nůž, deku..." "A co bys tak jedl?" "No, lovil přece!" "A co tak? Někde mezi panelákama? Nebo snad v našich velkých lesích? Dokážeš si představit, že by těch šest miliard lidí začalo lovit? To bychom ty zviřátka za týden vyhubili!" "A to je právě ono. Že by se musel nutně zredukovat počet lidí. Snížila by se taky průměrná délka života, a to docela podstatně. Neexistovali by žádní osmdesátiletí stařečkové, lidi kolem čtyřicítky by už umírali - a bylo by to přirozený." "Takže pětatřicetiletí důchodci?" "Přesně tak!"

Je řešením moderních globálních (i jiných) problémů návrat do jeskyní? Není to vyhýbání se konstruktivním řešením? Připomíná mi to tak trochu komunistickou neexistenci peněz. Zpátečnickou teorii, která v praxi vede pouze k stupidní náhradě typu plechovaka kondenzovaného mléka Tatra plná zrníček rýže (viz spolehlivý zdroj a nevyčerpatelná studnice informacím, také však hlavní strůjce zajímavé debaty) v Kambodži, kde se komunismus ve své pravé podstatě opravdu nějakou dobu udržel (Rudí Khmerové). I kdybychom lidi uvrhli zpět do jeskyní a odejmuli jim paměť, stejně je pouze otázkou času, kdy se na zemi objeví nové mrakodrapy a ideály expračlovíčků vyrostou znovu až do nebe. Toť můj osobní názor.
Před několika lety, nejsem si jistá, kdy a kde to přesně bylo, oblétla Českou republiku senzace: jeden mladý pár se rozhodl uskutečnit obdobný pokus, o kterém tady celou dobu mluvím, a sice návrat do jeskyně, návrat k "přirozenosti" člověka. Desítky rozhovorů pro média a bulváry vedly k tomu, že se stali živoucí atrakcí. Snaha ukázat lidstvu, že je to možné, byla snahou chvályhodnou (zvláště v létě). Po dvou týdnech nadšení opadlo, o dvojici už nikdo nemluvil, nejspíš se vrátili domů, do tepla.
Nechci být skeptik, říkala bych tomu realismus.