"Můžu se zeptat, kolik lidí si ho už dnes vzalo?"
"No, stojíme tu s manželem teprve chvilku..."
"A jaké je obvyklé číslo? Průměrně."
"Tak třeba včera to bylo čtyřiadvacet lidí."
"Vy jste si slečno myslela, že to nikoho nezajímá, že?"
"No, myslela. Lidé mají spoustu předsudků. Setkali jste se už i s negativními rekcemi?" (...)

Není to dlouho, co se v Brně (a snad i v jiných částech republiky, kam moje informace bohužel momentálně nesahají) objevili elegantně oblečení a perfektně vystupující lidé chodící dům od domu většinou pouze se základní znalostí češtiny a slušně se dovolávající nás, nic nechápajících, několika minut pozornosti. Jen málo z nás jim je však po několika úvodních větách bylo ochotno dopřát. Stačilo zaslechnout ono hrůzu nahánějící slůvko mormoni či spatřit byť koutkem oka onen vše říkající nápis na cedulce připnuté na klopě a s nepříjemným "děkujeme, ale my nemáme zájem" nás devadesát procent přibouchlo dveře.
Nyní se zdá, že se trend trošičku změnil. Je velmi obtížné nevšimnout si tiše postávajících (opět velmi slušně a elegantně oblečených) osob (nezřídkakdy párů) s laskavým úsměvem a plnýma rukama podivně vyhlížejících časopisků s ještě podivnějšími názvy. Nemylte se, nechci mluvit o Novém prostoru (dříve Patron), dnes bude řeč o Svědcích Jehovových.

Starší žena se svým manželem postávají v podchodu na Hlavním nádraží očividně docela často. Trpělivě čekají, až se někdo zastaví a projeví zájem. A pak už to jde ráz na ráz. Rozhodně jsem se nespletla, když jsem za "hlavu" této dvojice bez váhání "tipla" onu asi sedmdesátiletou dámu v slušivém šedém kostýmku.

Chtěla jsem původně mluvit pouze s jedním člověkem, ale co, řekla jsem si, že se aspoň dozvím trochu víc věcí. Nadechla jsem se a šla na věc. "Možná by vás zajímalo toto...máme tady něco o drogách, o mladých lidech..." a už vytahovala z černé kožené tašky množství útlých publikací.
Strážná věž je pouhou propagací jehovistické víry, kdežto časopis s názvem Probuďte se se zabývá i rozborem jiných mnohdy aktuálních a velmi zajímavých témat (např. již výše uvedená drogová problematika). "Dost lidí chodí pravidelně. Vědí, že Strážná věž vychází vždy patnáctého a Probuďte se vždy osmého dne v měsíci, a už se ptají po nových číslech." Usmívá se a je vidět, že ji tento zájem velice těší.
Rozmluva se rozproudila více než dobře. Po zhruba půlhodince pro mě poměrně neznámých a na první poslech velmi vábných pouček, rad a vysvětlení (neříká se tomu počáteční psychologická manipulace???), jsem pozvána na "slet". Loučím se a děkuji za jejich čas. Vypadá to, že jsme všichni navýsost spokojeni.

Svědkové Jehovovi jsou náboženskou organizací založenou Charlesem Taze Russelem v roce 1870 původně pod názvem Badatelé Bible zaměřenou na studium Písma svatého. V roce 1879 začal Russel vydávat Siónskou strážnou věž (dnes Strážná věž). Hospodářská korporace Siónská traktátní společnost Strážná věž (dnes známá jako Biblická traktátní společnost Strážné věže) byla ustavena v Pittsburghu v roce 1881, avšak oficiálně registrována až roku 1884. Tento rok je také obecně považován za rok vzniku novodobých svědků Jehovových.
Dalším významným mezníkem je rok 1909, kdy bylo sídlo této organizace přeneseno do New Yorku. Po smrti Russela je společnost na pokraji zániku, a to až do doby, kdy se do jejího čela staví Joseph F. Rutherford, který jako první zavedl podřízení všech členů brooklynskému vedení.
U nás byla společnost svědkové Jehovovi registrována v roce 1993, dnes je jejím členem asi 15 000 Čechů v několika desítkách sborů. Celkem se k této organizaci hlásí přibližně 6 000 000 lidí z 230 zemích světa.

Nesměle stojíme před Síní království - bílou budovou s podivnými barevnými znaky. "Půjdete dovnitř?" S úsměvem se na nás obrací mladá žena v pestrých květovaných šatech. "Hm, asi jo...">
Nadechnout se, odvahu...hned za dveřmi se na nás vrhá několik lidí, usmívají se, podávají nám ruce a srdečně se usmívají. Obezřetnost nade vše, jenom se nenechat zlákat, pěkně objektivně, s nadhledem. Asi po dvacítce potřeseních rukou vcházíme do poměrně velké moderně zařízené místnosti v prvním patře. Je tři čtvrtě na devět, do začátku chybí patnáct minut, ale několik lidí, především starších, tady už postává a na první pohled nezávazně konverzuje.

"Dobrý den, tak přece jste přišla!" Setkávám se se svou "známou" z podchodu. Její manžel tady dnes není a ani nebude, je totiž jedním ze starších, jak jsem se dozvěděla. Jeho úkolem je tedy nyní přednáška na jiném místě. Škoda.
Máme ještě chvilku a ona tedy začíná s výkladem Bible a s patřičnou konverzací, která směřuje také k naší víře a v neposlední řadě i k organizaci dnešního dopoledne. Na co se tedy můžeme těšit?
V devět hodin nastupuje za pultík s mikrofonem vysoký mladý muž a pod jeho vedením celá místnost, kde se nakonec i přes skeptickou předpověď mojí sousedky shromáždilo víc lidí, než jsem čekala (tak odhadem snad padesát), povstává a zahajuje nedělní setkání zpěvem náboženské písně chválící Jehovu Boha a následnou krátkou modlitbou. A pak už je řada na jednom ze starších, kterých je ve sboru šest (jsou to samí muži, ženy veřejně nevyučují, jejich úkolem je vést domácí studium, apod.), jenž si připravil přednášku o Jehovově moci zachraňovat.
Musím se přiznat, že jsem se místy přistihla, že nevnímám to, co říká, jako spíš způsob jeho řeči, jeho perfektní intonaci, náruživost a přesvědčení, kterým ihned nakazil všechny přítomné. Před námi stál zkrátka výborný řečník a já už jsem se vůbec nedivila, onomu neuvěřitelnému číslu 300 000, jež představuje počet každoročně pokřtěných nových zvěstovatelů.
Následoval asi hodinový rozbor článku "Mladí, kteří rozradostňují Jehovovo srdce" ze Strážné věže. Než bych se začala pouštět do složitého popisování nadcházejících událostí, raději bych vám měla přiblížit systém těchto rozborů. Jednalo se tedy asi o pětistránkovou studii rozdělenou do několika odstavců.
Nutno podotknout, že jsem si článek před samotnou návštěvou pečlivě prostudovala, abych zjistila, že je psán opravdu poutavě, je doplněn spoustou přirovnání a příkladů jak z praxe, tak z Bible a nejrůznějších biblických proroctví. Každý odstavec je označen číslem, které představuje odkaz na otázku pod čarou. Právě o těchto otázkách se celou dobu diskutovalo. Tedy, slovo diskutovalo asi není to pravé ořechové...

* Podle svědků Jehovových se zaručeně blíží konec světa, a to nezadržitelnou rychlostí. Momentálně se nacházíme v čase velké zkoušky, která má Jehovovi pomoci odhalit, kdo si zaslouží věčný život tady na zemi.

* Svědkové jehovovi odmítají transfúzi. Jak praví Bible: Přijímá krve do těla ústy nebo přímo do cév porušuje Boží zákony.

* V minulosti bylo již několikrát oznámeno datum posledního soudu, po němž proběhla obrovská nátlaková akce, která "doporučovala" svědkům nemít děti, jelikož konec se blíží. Podobně bylo zakázáno ztrácet čas vhodný ke kázání a službě Bohu návštěvou vysokých a vůbec jakýchkoli škol.

* Bible svědků Jehovových vychází ze starých spisů nalezených u Mrtvého moře,kde je v souladu se starohebrejštinou uvedeno jméno JVHV (Židé při psaní nepoužívali samohlásky, byla ustavena domluva na jménu Jahve).

Ale poslouchejte dál. Uvedu příklad. V článku se píše: "Krátce před svou smrtí se Ježíš modlil, aby Jehova "bděl" nad jeho učedníky "kvůli tomu ničemnému"." (pozn.Satanovi) A pod číslem 4 je pod čarou uveden otázka: "O co se Ježíš modlil k Jehovovi krátce před svou smrtí?" Začíná vám pomalu svítat?
Za pultíkem stojí elegantně oblečený muž ve středních letech s perfektním vyjadřováním a postupně vybízí mladíka, aby předčítal jednotlivé odstavce studijního článku. Všichni sedí jako zařezaní, koukají do svých výtisků hrajících všemi barvami (přes barevné čáry a poznámky po okrajích není možné rozeznat původní text) a čekají, až jim přednášející položí (tedy přečte ze svého vydání) otázku. A pak se tak trochu nesměle začnou hlásit. Snad si nejsou jisti svou odpovědí. Jakmile k nim dorazí pomocník (pravděpodobně také člen organizace) s mikrofonem na dlouhé tyči, jenom zopakují tuto důležitou myšlenku a jsou za její správnost pochváleni. Je to vlastně fakt, po třetím zopakování si člověk už leccos zapamatuje.
Když jsem slyšela ty děti, které automaticky opakují slova, která pro ně nemohou nic znamenat, jenom proto, že tatínek říkal, že tak je to správně a proto, že od něj po skončení obřadu uslyším pochvalu, když jsem si představila, že narozdíl od těch stařečků, kteří už ve svých letech tak moc neztratí, že kvůli sektě, která je učí skromnosti v moderně vybaveném sále s několika mikrofony, snad zahodí celý svůj život trávením nekonečných hodin na náboženských přednáškách...cítila jsem se divně, až mi běhal mráz po zádech. Jak snadno se nechá člověk ovlivnit, zvláště tehdy, když mu v období krize podá ruku laskavě se usmívající dvojice svědků Jehovových.

Během dvou a půl hodin jsme si všichni pěkně dohromady zazpívali oslavné písně ze speciálního zpěvníku s názvem "Chvalte Jehovu zpěvem", dvakrát se pomodlili (závěrečná modlitba, při které všichni povstali, nesepjali však ruce, byla nezbytnou nutností) a nekonečněkrát zopakovali, jak že je ten Jehova vlastně všemohoucí, moudrý, hodný a hlavně milosrdný.
Ještě po skončení setkání jsem chvíli poseděla se svou známou svědkyní. Nabídla mi kartičku se svou adresou, to prý kdybych měla zájem o hlubší poznání pravdy prostřednictvím domácího studia Bible, a zodpověděla několik mých dotěrných otázek. Po několika minutách jsem pochopila, že se v žádném případě nedozvím její osobní názor. Asi jim jejich Bůh zakazuje svobodně a samostatně myslet. Držela v ruce Bibli a neustále se na ni odvolávala. Mám dojem, že ji znala zpaměti.
Po chvíli jsme se rozloučily a já jsem téměř přesvědčená o tom, že ji ani ve snu nenapadlo, že už se nehodlám znovu ozvat. Možná zvítězily moje předsudky a názor velké většiny společnosti tak hluboce zakořeněný i ve mě, možná pouze zdravý rozum, mládí a touha užít si život co nejvíc, a to i na úkor ztráty veškeré naděje na věčný život tady na zemi.
Každopádně bych tímto chtěla poděkovat oné svědkyni z podchodu a jejímu manželovi, kteří ve mně vzbudili zvědavost, která vedla k napsání tohoto článku, a všem jejich bratrům a sestrám za nezapomenutelný zážitek a velmi potřebnou zkušenost, ať už vedla či povede k čemukoli.