(Ne)známé skutečnosti o válce v Iráku
(Míša)

Protože o válce v Iráku toho bylo napsáno již víc, než je možné přečíst, rozhodl jsem se tento článek pojmout jako výběr málo publikovaných a nepublikovaných názorů a skutečností. Některé věci Vám snad lépe umožní chápat počínání Saddáma Husajna, George W. Bushe a jiných. (Tento článek je poměrně dlouhý, takže pokud ho nechcete číst celý, doporučuji spíše druhou půlku, protože, alespoň podle mě, jsou ty nejzajmavější fakta až na konci.)

*31.3.2003 - 19:45 - Dva britští vojáci se vrátili do kasáren, protože odmítli bojovat v Iráku. Podle agentury AFP jim může hrozit válečný soud. Oba svým velitelům sdělili, že odmítají bojovat ve válce, při které umírají civilisté. /idnes.cz/
Tito lidé svou odvahou postavit se velení patrně převyšují všechny "hrdiny", kteří "osvobozují" Irák. Jak se říká: "Bojovat je nedostatek odvahy utéct".

*Snad jednou někdo zařadí válku o Irák někam mezi Punské války, ve kterých bylo třeba zničit Kartágo, a bylo celkem jedno, jestli se zrovna našel dobrý důvod.

*Vzpoměl jsem si na krásné heslo z dob hlubokého socializmu "Nikde není dítěti lépe, než v socialistických jeslích" a napadlo mne, že vlastně "NIKDE NENÍ IRÁČAN SVOBODNĚJŠÍ, NEŽ POD AMERICKOU BOMBOU". Že je dítěti lépe doma u matky než v jeslích, to bylo již dokázáno a zveřejněno - hlavně po revoluci. Budeme muset podstoupit další revoluci, abychom zjistili, jak je to se svobodným Iráčanem?

*Irák bude patrně až tou poslední zemí světa, jíž dojde ropa. Navíc jsou výrobní náklady na jeden barel irácké ropy (která je mimochodem velmi kvalitní) jedny z nejnižších na světě: činí pouhých 97 centů, zatímco v USA je to kolem sedmi dolarů. První barel Spojené státy dovezly v roce 1970, což byl rovněž rok, kdy poprvé zaznamenaly deficit své obchodní bilance. Poté se tempo ropného dovozu stále zvyšovalo, takže v roce 1989 kryly USA již 45 procent své spotřeby ropy z dovozu a dovoz ropy tvořil 40 procent deficitu jejich obchodní bilance. Koncem 90. let dovážely USA již 60 procent své spotřeby ropy a toto procento dál roste.
Nabízí se tedy otázka, kam až dospěje tento deficit a závislost na dovozu a jak stabilní bude postavení USA jako světové supervelmoci, pokud by nebyly schopny ovládnout přístup k této životně důležité surovině: ropa byla vždy strategickou komoditou. Nyní se ale přístup k ní stal doslova otázkou života a smrti. K tomu je nutno ještě připočíst strategickou pozici Iráku. Z jeho území lze ovládnout veškeré ropné zásoby v celé oblasti, které tvoří dvě třetiny všech světových zásob ropy a které leží v dosahu do 1500 km od iráckého území.

*Přestože mexického prezidenta Huertu dosadily v roce 1913 k moci americké monopoly, velmi rychle si je rozhněval, protože udělil ropné koncese Britům. Tehdejší prezident USA Wilson prohlásil, že pokud nebude Huerta okolnostmi dotlačen k odstoupení, budou USA nuceny jej nahradit jinými než mírovými prostředky. A nebudou-li k tomu příznivé okolnosti, bude nutné je vytvořit.
A skutečně - uměle vyvolaný incident v Tampicu, který vznikl ze rvačky mezi Mexičany a americkými vojáky, vedl zanedlouho k Huertově pádu. Nepřipomínají Wilsonova slova některá prohlášení současného prezidenta USA? Jde tu přece o tutéž zbraň hromadného ničení.

*Irák vlastní zhruba dvanáct procent veškerých světových zásob ropy, tedy na 115 miliard barelů. Je to stejné množství jako veškeré zásoby v USA, Kanadě, Mexiku, západní Evropě, Austrálii, na Novém Zélandě a v Asii (vyjma Středního východu) dohromady. Toto číslo vypadá ještě působivěji, pokud si uvědomíme, že se týká pouze 15 ze 74 potvrzených iráckých ropných ložisek. Podle jiných odhadů totiž činí irácké ropné zásoby až 200 miliard barelů.
USA a západní svět tato čísla dobře znají a ze zřejmých politických důvodů i z důvodů vlastních zájmů je příliš nešíří. Nynější zásoby USA činí pouhých 22 miliard barelů ropy, což je ve skutečnosti strategická zásoba. Při jejich současné denní spotřebě okolo 20 miliónů barelů se tato zásoba nejdéle za deset let vyčerpá a podle některých studií budou USA počínaje rokem 2007 nuceny dovážet každou kapku ropy pro svou spotřebu. Podle dostupných údajů vlastnily USA koncem dvacátých let minulého století 65 procent světových zásob ropy.

*Celý problém Iráku prý začal, když Sadan Husein vždy po konferenci o cenách ropy zjistil, že Kuwait nikdy nedodržel úmluvu a snažil se svou ropu prodávat levněji a tím na sebe strhnout větší část zákazníků.
Druhý problém je, že Kuwait při rozloze 22 999 čtverečních kilometrů (Česká republika pro srovnání 78 864 čtverečních kilometrů ) vytěží ročně kolem 2,3% světové produkce ropy, což představuje 63 020 000 metrických tun (statistika z r. 1988), zatímco 19krát větsí Irák měl v roce 1988 těžbu ropy na úrovni 3,1 % světové produkce s 84 940 000 tunami.
Když si představíme malou plochu Kuwaitu a tak málem rovnocennou těžbu společně s Irákem, nutně se musíme ptát, zda za ty desítky roků těžby vůbec nějaká ta ropa může ještě zůstat pod tak "malou" plochou, a zda Kuwait v podzemí "necucá" ropu ze strany Iráku - což mi můj přítel u ohne otevřeně pověděl. Zdůraznil, že za ty roky, kdyby strop naleziště povolil, celý Kuwait by se propadl hluboko do země.
Jinými slovy mi předložil tvrzení, že Kuwait bohatne iráckou ropou a že vládce této malé zemičky by podle zákonů už asi měl useknutou ruku, jak to dělají věem, co sáhnou po něčem, co jim nepatří.
Kdybychom si chtěli představu těžby upřesnity: za padesát let těžby - jenom pro příklad - dostanem číslo 3 151 000 000 milionů metrických tun ropy. To tam bude už pořádná dutina v zemi.

*Za zmínku též stojí, že se Sadám domníval, že má od USA povolení k útoku na Kuwajt: V roce 1990 byla v Íránu jmenována americkou velvyslankyní paní April Glaspie, která byla informována o potížích Iráku s Kuwaitem 25. července a neprodleně předala dimplomatický dotaz do USA z Iráku; jestliže se Irák nedohodne s Kuwaitem, sáhne k jiným prostředkům domluvy. Odpovědi se Irák dočkal až 2. srpna, je to prý vnitřní záležitost arabských zemi. (The Spectator - 26 January 1991, London)

*OZBROJENÉ SÍLY - Celkem 350.000-400.000, z toho pozemní vojsko 300.000. Mužů v záloze ve věku 15-49 let asi 3,4 milionu (odhad 2002). Základní vojenská služba trvá 21 až 24 měsíců.

*Do ruky se mi dostal seznam 13 argumentů pro válku, možná, kdyby snad někdo chtěl, je sem dám všechny, teď chci ale upozornit na argument číslo 6: "6) Lze vyjednávat. Již nelze. Se Saddámem se neúspěšně jedná už od počátku 80. let. Neexistují žádné další mírové nátlakové prostředky, které by ho donutily přestat v jeho jednání. "
Nevím, kdo tento text napsal, ani kdo ho šíří, ale v 80. letech USA Saddáma podporovaly jak dodávkami zbraní (zbraně mu dodávalo i SSSR), tak i satelitními snímky, které mu poskytovaly ještě minimálně půl roku poté, co v roce 1988 použil chemických zbraní proti Kurdům. Pokud se tedy vedla se Saddámem jednání, týkala se jeho dalšího vyzbrojení.

*Saddám Husajn (část patrně mají na svědomí jiní vysoce postavení lidé tohoto režimu) má sice na svědomí tisíce lidí, ovšem na světě jsou desítky (možná i stovky) mnohem horších režimů. Ve střední Africe jsou dodnes lidé rozsekáváni mačetami po stovkách, v Saudské Arábii jsou práva žen omezena asi nejvíc na světě (od svržení hnutí Taliban v Afgánistánu). V Severní Korei je jeden z nejtvrdších režimů světa. Tyto státy však nemají ropu.

*Postoj zastánců radikálního řešení je v podstatě trojí:
1/Válka je sice vedena z úplně jiných důvodů, než uvádí americká propaganda, ale dlouhodobě se eticky vzato vyplatí, neboť nastolí demokratický režim v oblasti a skoncuje s jedním diktátorem.
2/Vzhledem k situaci ve světě a roztodivným civilizačním střetům, které se na nás chystají, je loajalita k našemu Novému Velkému bratru, byť jednal bez souhlasu OSN, nutná a přirozená.
3/Kdo nechápe je blb nebo zrádce. Proamerickou arguentaci lze tedy shrnout do tří formulí: Prostředky světí účel (kontrola oblasti vede přes svržení diktátora), právo je vždy na straně silnějšího a KDO NEJDE S NÁMI, JDE PROTI NÁM.

*Jedním z hlavních argumentů zastánců války je to, že zlu a diktátorům, se nemá ustupovat, poněvadž jsme si to už jednou zkusili v Mnichově roku 1939. Problém odpůrců války však spočívá v tom, že onoho Hitlera nevidí v Sadámovi, ale v G. W. Bushovi, který chce ve své rozpínavosti zabrat Irák i s jeho ropou (nebo bych měl spíš napsat iráckou ropu i s Irákem?). I nacistické Německo mělo tolik slušnosti, že z tehdejších spojených národů před válkou radši vystoupilo, než aby porušovalo její ustanovení. Pro USA je však výhodné v OSN zůstat, protože svým právem veta blokují jakékoliv kroky na pomoc Iráku.

*USA udávají, že Saddám zabil milióny lidí, započítávají však do tohoto čísla i oběti války s Irákem. Ono je to asi správné - on za ně skutečně nese zodpovědnost. Spočteme-li však všechny lidi, kteří zemřeli ve válkách, které vedly USA, budeme se pohybovat také v milionech. A to nepočítám oběti válek, v kterých nebojovalo USA, ale pouze vyzbrojilo nejméně jednu stranu (ano, jsou i konflikty, kde prodávaly zbraně na obě strany fronty).
Pouze ve Vietnamu zahynulo podle oficiálních údajů 57 000 vojáků USA, několik set tisíc vojáků Severního a Jižního Vietnamu a hlavně asi 1 000 000 civilistů. Podle neoficiálních odhadů může být toto číslo až 10x větší.

*Již před útoky z 11. září seděl každý den v Richmondu v USA (bývalé hlavní město jihu) u budovy univerzity bezdomovec. Bylo to ale už poté, co George W. Bush "vyhrál volby". Tento bezdomovec měl transparent "BUSH=HITLER", on si té podoby všiml dřív, než 95% ostatních.
Každý den trávil tím, že tam tak seděl a četl!!! Byl to snad jediný člověk široko daleko, který četl. Trávil tak celé dny. Někdy si ještě povídal se studenty, kteří mu dávali také alespoň to minimum peněz, které potřeboval.
On tam dokonce seděl s tím transparentem i PO 11. září, kdy podpora G.W. Bushe vzrostla dočasně až na 94%. Jestli tam sedí i dnes, to skutečně nevím. A taky vlastně nevím, proč byl bezdomovcem.

To je tak asi všechno, co jsem Vám chtěl říct.

...no a pokud jste se dočetli až sem, tak bude ode mě slušné Vám řici, že část těch věcí je převzatá z Britských listů, část z irak.valka.cz, část z deníku Právo, část napsal jeden člověk narozený v Iráku, který nyní žije v ČR (Essam Hafoudh), část je z různých diskuzních fór na internetu,část je od Patrika Ouředníka, který emigroval r 1985 do Francie a je publicistou a překladatelem - převzato z MF DNES (29.3.2003 - B/4/5) a konečně - část je taky moje.