ALANG - smutná historie, otřesná budoucnost (1.část)
(Míša)

Málokdo ví, že lodě, které obsahují vysoce toxické materiály rozebírají dělníci v zemích třetího světa. Na konci životnosti je každá loď prodána do šrotu. Cena železného šrotu může(dle velikosti lodi) činit až několik milionů dolarů.

Ještě na začátku 70. let byl shipbraking (rozebírání lodí) vysoce mechanizovaný proces prováděný v loděnicích ve Velké Británii, na Thai-wanu, v Mexiku, Španělsku a Brazílii. Ve vyspělých zemích se však zvýšili požadavky na životní prostředí, zdraví a bezpečnost. Tak se tato činnost přesunula do nejchudších zemí Asie.
Kvůli maximalizaci zisku posílají společnosti svoje lodě rozebrat do šrotových doků v Indii, Číně, Pákistánu, Bangladéši, Vietnamu a na Filipínách. Podle odhadů se dnes rozebíráním lodí živí nejméně 100 000 lidí. Na lodích jsou tuny toxických barev ze 70.let (Pb, Cd, As, Zn, Cr a organické látky), tisíce litrů olejů a maziv (v tankerech zbytky až 1000m3 ropy). Většina těchto materiálů je dnes hodnocena jako nebezpečný odpad a spadá pod Brazilskou konvenci.

Desetitisíce migrujících dělníků rozebírají lodě bez jakýchkoli ochranných prostředků za 1 nebo 2 dolary denně. Tito dělníci nejsou nikde registrovaní - nejsou známy přesné statistiky.

Současná praxe posílání lodí na rozebrání do zemí třetího světa není pouze nemorální, ale je i NELEGÁLNÍ.
Brazilská konvence OSN zakazuje export nebezpečného odpadu, včetně kontaminovaného šrotu ze zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, mezinárodní organizace založená v roce 1961 jako nástupnická organizace OEEC, sídlí v Paříži, členové: 22 evropských států, USA, Kanada, Japonsko, Mexiko, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland, hlavním cílem je liberalizace mezinárodního obchodu a financí) do nečlenských zemí. Tento zákaz platí od 1.1.1998, je platný i pro všech 15 zemí Evropské unie. 70% všech lodí končí v Indii.

ALANG
Celá polovina všech lodí brázdících světové oceány končí svou pozemskou pouť v indickém Alangu (to představuje obchod zhruba o 3,2 miliardách franků ročně). Každý den připluje na alangské pláže jedna vysloužilá loď na rozebrání. Touto prací se živí asi 40 000 nejchudších dělníků (podle některých zdrojů 25 000).
Ti dostávají mzdu 1 až 2 dolary denně - i to však 2krát přesahuje minimální mzdu v oblasti (pozn.:minimální mzda v USA je přibližně 6 dolarů za hodinu, v ČR zhruba 1 dolar za hodinu).
Nejprve se čeká na velký příliv, který umožní loď doslova VYTLAČIT až na pláž. Loď poté obsypou tisíce mužů a žen, kteří mají k dispozici pouze své ruce, kladiva či pily. Oblečeni v chatrných hadrech a teniskách se pouští do té nejhorší práce. Málokdo má helmu nebo rukavice.

Alang se nachází na západě Indie v Cambayském zálivu v Ománském moři, poblíž města Bhavnagar, tři sta kilometrů severozápadně od Bombaje.
Jsou zde pro tuto činnost ideální podmínky - lodě se při přílivu rozjedou línou rychlostí proti mělkému břehu - není třeba je vytahovat na pevninu.
Tady se na deseti a půl kilometrech písčité pláže nachází sto osmdesát tři podniků specializovaných na demontáž lodí, které definitivně dosloužily.
Zatímco zhruba osm desítek lodí zatím na kotvě čeká opodál na volném moři, břeh je lemován právě rozebíranými loděmi.

Alang produkuje 2,6 milionu tun oceli ročně.
Obvykle se jedná o plavidla o výtlaku 8-40t, rekordem byl tanker Davamand s 51450t. Je zde demontováno 300 lodí ročně.
Zcela zjevně neekologickému podnikání v Alangu paradoxně prospívá mezinárodní situace. Když např. skončilo období studené války, vedení US Navy (válečné loďstvo USA) se rozhodlo zbavit 70 starých plavidel, která skončila svou pouť právě zde.
(…)
Pokračování příště

Zdroj: internetová verze časopisu GREENPEACE INFORMATOR - informačního občasníku GREENPEACE SLOVENSKO
a tiscali.cz (Festivaly - Pohřebiště lodí (Skammens skibe))
a lode.cz
a další